ESG povinnosti ve vztahu k výstavbě veřejných budov

Výzva a příležitost pro celou Evropu

Přechod na udržitelný způsob hospodaření je v současnosti jednou z největších výzev, které si Evropská unie předsevzala a tato dalekosáhlá iniciativa již nyní zasahuje do celé plejády industriálních odvětví napříč všemi obory lidské činnosti. Za zcela klíčové pak můžeme považovat novinky, které čekají evropský sektor výstavby. Na ně je možné (a vhodné) nahlížet především jako na obrovskou příležitost pro evropské architekty a stavaře, která jim zajistí technologický náskok před zbytkem světa. Evropská zelená výstavba se může stát hrdým vzorem pro zbytek světa.

Jak být Fit pro 55

Evropská unie deklarovala svou ucelenou snahu o splnění klimatických cílů balíčkem nových návrhů a revizí současných legislativních pravidel, který byl výmluvně nazván „Fit for 55“. Název odkazuje na snahu EU dosáhnout do roku 2030 snížení čistých emisí skleníkových plynů alespoň o 55 % oproti stavu z roku 1990, jakož i na snahu změnit právní předpisy k tomuto cíli vedoucí.

Budovy jsou v EU odpovědné za více než jednu třetinu emisí. Je jen logické, že pilotní soubor povinností bude v první řadě dopadat právě na budovy vlastněné veřejným sektorem. Legislativní rámec nových změn bude vytvářet revidovaná směrnice o energetické náročnosti budov.

Snaha o snížení produkce emisí je realizována prostřednictvím dvou vzájemně provázaných principů – snížením spotřeby energie a zvýšením energetické účinnosti budov. Od roku 2028 budou muset být všechny nové veřejné budovy v EU emisně neutrální. Zvýšení energetické účinnosti budov má napomáhat také nová povinnost instalace solárních panelů na všechny veřejné budovy v EU. Od roku 2027 bude muset každá nová veřejná budova s užitnou podlahovou plochou nad 250 m2 instalovat solární panely – za předpokladu, že řešení bude technicky a ekonomicky vhodné. Od roku 2028 tato povinnost začne platit i pro již postavené veřejné budovy s užitnou podlahovou plochou nad 2000 m2. V roce 2031 se pak solárních panelů dočkají všechny veřejné budovy s užitnou podlahovou plochou nad 250 m2.

Odlišný režim může platit v případě historických budov. Řadu historických budov, které často bývají využívány veřejným sektorem, je nutné adaptovat pro plánovanou nízko-uhlíkovou budoucnost. EU s ohledem na citlivou povahu zásahů do kulturního dědictví přenechává rozhodování v této oblasti v kompetenci národních států. Bude tedy zajímavé sledovat odlišný vývoj v jednotlivých členských státech, kdy na architekty a stavaře bude kladen zvýšený nárok na orientaci v lokálních pravidlech.

Naskočte do udržitelného rychlíku

EU si dále vytyčila ambiciózní plán bojovat s všudypřítomnými floskulemi o udržitelnosti, které se v mnoha případech nezakládají na pravdě. Papírový kelímek pro kávu u benzínky přeci nedělá z těžařské společnosti bojovníka za zelenou budoucnost. EU proto přišla s  rámcem pro klasifikaci udržitelných ekonomických aktivit v podobě nařízení o EU taxonomii. To zjednodušeně řečeno vytváří široký katalog ekonomických aktivit spolu se seznamem podmínek, po jejichž splnění je možné je na úrovni EU označovat za udržitelné. Současná podoba katalogu není kompletní, nicméně oblast výstavby a architektury je jedna z prvních, která má již dnes poměrně jasně nastavené mantinely pro to, co je a není udržitelné.

Typickým příkladem je seznam materiálů, které je nutné při výstavbě používat, aby bylo možné novou stavbu považovat za udržitelnou. Architektonická studia by se tak do budoucna měla seznámit s obsahy těchto nových nařízení, jelikož pevně dané složení stavebních materiálů, jakož i další nové povinnosti ve vztahu k sociálním aspektům budov se stanou normou pro vytváření udržitelných budov. S ohledem na stále pokračující snahy bank preferovat financování ESG projektů, bude budoucí ekonomický úspěch nového stavebního projektu více než kdy dříve záviset i na jeho udržitelném aspektu. Budoucnost je dle EU zelená a čím dříve se vám podaří naskočit do udržitelného rychlíku, tím rychleji se dostanete o krok před ostatní.