Zákon také stanoví taxativní výčet aktiv, které lze do DIP nabývat. Jedná se zejména o peněžní prostředky, cenné papíry kolektivního investování nebo jiné veřejně obchodované cenné papíry. Jak ale přistupovat k tzv. frakcím cenných papíru, které jsou napříč kapitálovým trhem hojně využívány a zejména ve vztahu k tzv. ETF se jedná o tržní standard?
Je možné dát do DIP frakční akcie a jak je obecně danit?
Dlouhodobý investiční produkt (DIP) je od ledna letošního roku novou možností, jak si spořit na stáří prostřednictvím investic. Tato novinka umožňuje investorům využít daňově výhodnější režim a do investování zapojit i svého zaměstnavatele.
Frakce cenných papírů nejsou českou legislativou nijak specificky upraveny a jedná se tedy o nejednoznačně vymezený pojem, který vznikl v praxi. Obecně lze frakci označit jako „dílčí část cenného papíru“ vytvořenou za účelem snížení jeho ceny a zpřístupnění cenného papíru i drobnějším investorům. Z právního hlediska existují dva přístupy k tomuto dělení – tzv. podílové frakce či tzv. derivátové frakce. Na první pohled se pro investora varianty příliš neliší, avšak jejich rozdíly jsou pro účely daňové a účely případného zařazení do DIP zcela zásadní.
Prostřednictvím tzv. podílové frakce nabývá investor přímý podíl na konkrétním cenném papíru a stává se vlastníkem tohoto podílu a spoluvlastníkem konkrétního kusu cenného papíru. Tento podíl investor nabývá typicky prostřednictvím třetí osoby (tzv. brokera), která provede pokyn na účet investora, načež vše eviduje ve své interní evidenci. Cenný papír využitý v rámci podílových frakcí tak bude typicky ve spoluvlastnictví několika investorů, případně investora a brokera, který v rámci své činnosti spoluvlastní „zbytkové“ frakce, které nelze přiřadit na účet některého z investorů. Investor jako vlastník podílu je oprávněn s podílem nakládat a dále ho obchodovat ve smyslu obecně závazných právních předpisů, tedy zejména občanského zákoníku, který institut podílového (spolu)vlastnictví obecně upravuje
Jinak je tomu u tzv. derivátové frakce, kde nedochází k nabytí žádného podílu cenného papíru na účet investora. Cenný papír zůstává ve výlučném vlastnictví brokera. Investor v tomto případě vstupuje do smluvního vztahu s brokerem, který investorovi přiznává určitá práva vůči brokerovi odvozená od cenného papíru, a to například ve vztahu k jeho ceně, vyplácení dividend či jiným právům spojeným s cennými papíry. Tento způsob frakce typicky neopravňuje investora nakládat s cenným papírem, jelikož jeho vlastníkem zůstává broker, který na investora nepřevádí vlastnické právo, ale „pouze“ práva související, která jsou důležitá pro ekonomickou povahu takové investice (právo na výnos, rizika spojené s možnou volatilitou/kolísavostí investice).
Tyto dva přístupy k frakcím je přitom třeba striktně odlišovat, a to zejména s ohledem na postavení brokera vůči investorovi, například i s ohledem na spojené daňové konsekvence. Při využití podílové frakce je broker jakousi prodlouženou rukou umožňující investorovi nákup podílu na cenném papíru, zatímco v derivátové variantě je skutečným vlastníkem právě broker, který pouze na základě smluvního vztahu na investora přenáší část práv spojených s cenným papírem. Dané rozdíly lze demonstrovat např. na případu likvidace či úpadku brokera. V případě podílové frakce má investor stále práva za emitentem, neboť ta jsou pevně spjata s cenným papírem, který spoluvlastní. Oproti tomu v případě derivátové varianty vznikají investorovi za brokerem pouze práva ze smluvního vztahu, a pozice investora je tak do jisté míry oslabena.
Lze tedy shrnout, že frakce cenných papírů v tzv. podílové a tzv. derivátové variantě jsou kvalitativně rozdílným typem aktiv. U podílové varianty je stále zachována povaha cenného papíru (i když se jedná o „pouhý“ podíl), zatímco u derivátové varianty se již o cenný papír zpravidla nejedná.
Pro DIP je přitom zásadní právě kvalitativní povaha aktiva. Investiční cenné papíry jsou jedním ze zákonem určených druhů aktiv, která lze nabývat a držet v režimu DIP. Jestliže zákon dovoluje využít cenný papír jako celek, pak tu dle našeho názoru nejsou právní omezení pro to, aby mělo být možné v tomto režimu využít i jeho podíl. K opačnému závěru však lze dojít u derivátové frakce, kdy se o investiční cenný papír jednat nebude, ale bude se zpravidla jednat o derivát. Takto definovaný nástroj již není možné nabýt do DIP. Do DIP lze totiž nabýt jen derivát sjednaný výhradně za účelem zajištění majetku v rámci DIP, a to jen zajišťovací derivát ve vztahu k úrokovým mírám, měnovým kurzům či měnám.
Rozdělení na podílovou či derivátovou frakci pak dle našeho právního názoru má zásadní dopad i na daňové postavení investora při nabývání do DIP či do standardního režimu. U podílové frakce lze dle našeho názoru uplatnit výhodu tzv. časového testu, v rámci kterého nemusí český daňový rezident (fyzická osoba) při prodeji cenného papíru (či i jen jeho podílu) po uplynutí tří let od jeho nabytí zdanit případný realizovaný výnos z takové investice. U derivátové frakce pak nelze, s ohledem na její právní charakter, časový test použít, a tedy je nutné případný realizovaný výnos z ní vždy zdanit.
Jestliže by poskytovatel DIP nepostupoval v souladu se zákonem a do DIP investora by umožnil nabýt derivátovou frakci, hrozila by poskytovateli DIP za takovýto postup sankce, jejíž maximální výše je ze zákona stanovena na 300 milionů korun či pět procent celkového ročního obratu poskytovatele DIP (pokud je tato částka vyšší než 300 milionů korun) či dvojnásobek neoprávněného prospěchu získaného poskytovatelem DIP z takového porušení (opět pokud je tato částka vyšší než 300 milionů korun).
Pro investora v režimu DIP je však zásadní otázkou, jaký dopad by měl tento postup na jeho DIP, přičemž se v tuto chvíli domníváme, že takový postup by neměl zapříčinit zánik režimu DIP, a aktivovat tak povinnost navrácení daňové podpory ze strany investora, když se jedná primárně o povinnost poskytovatele DIP nastavit smluvní vztah a vlastní systémy tak, aby do DIP investorů nemohla být nabyta nezpůsobilá aktiva. Zákon spojuje zánik režimu DIP a aktivace povinnosti navrácení daňové podpory investorem s jinými situacemi, mezi nimiž však porušení povinností poskytovatelem DIP není.
