Péče o autorská práva se vyplatí

Diskuze o ochraně autorských práv architekta a o možnostech investora s autorským dílem nakládat bývá dlouhá a složitá u veřejných zakázek i u projektů pro soukromé investory. Ať už působíte v roli samostatného architekta nebo jste součástí  týmu autorů zapojených do velkého projektu, vždy řešíte, jak bude naloženo s Vašimi autorskými právy.

Hlavní principy autorského práva

Autorské dílo je z právního pohledu jedinečným výsledkem tvůrčí činnosti autora, a to vyobrazeného v jakékoliv objektivně vnímatelné podobě. Za autorské dílo je tak třeba považovat nejen samotný architektonický návrh stavby, ale i na něj navazující jednotlivé dílčí fáze projektové dokumentace.  Vyjednávání licenčních podmínek na projektu bude tak architekta provázet po celou dobu spolupráce s investorem, ale i se smluvními partnery architekta (typicky projektanty, externě spolupracujícími architekty či zaměstnanci ateliéru). Hlavní principy autorského práva nesouvisí pouze s ochranou samotného tvůrce, ale mají také výrazný dopad na ochranu a zachování hodnoty jeho díla. Základní strukturu autorského práva tvoří dvě jeho hlavní všudypřítomné složky,  práva osobnostní a práva majetková.

Osobnostní práva jsou pevně spjata s osobou autora (fyzickou osobou) a nelze je žádným způsobem omezit, nelze je převádět ani se jich vzdát (smluvně, jednostranným prohlášením či jiným jednáním). Mezi tato práva patří zejména právo osobovat si autorství, tedy možnost autora sám rozhodnout, zda a případně jak má být jeho autorství při zveřejnění díla uvedeno. Další nezbytnou součástí osobnostních práv je právo autora na nedotknutelnost díla, kdy pouze autor má právo udělit svolení ke změně či jinému zásahu do díla. Dále má autor právo na zachování hodnoty díla, což zahrnuje mimo jiné i autorský dozor, prostřednictvím něhož autor dohlíží na to, aby jím vytvořené dílo nebylo užito způsobem snižujícím jeho hodnotu. V praxi toto právo explicitně do smluv uvádíme s cílem omezit rizika spojená s nepřiměřenými zásahy do díla ze strany investora, případně i projektanta. Je to totiž právě původní dílo architekta, u kterého chce být jako autor uveden a jeho následné zhmotnění by se mělo vizi architekta co nejvíce přiblížit. Osobnostní práva zanikají smrtí autora, nicméně zákon dává určité právní prostředky pro ochranu osobnostních práv i po smrti autora osobám blízkým autorovi.

Vedle toho majetková složka autorského práva je předmětem právních dispozic. Díky majetkovým právům získá osoba odlišná od autora právo dílo užít, nejčastěji na základě licenční smlouvy. Udělená licence může být výhradní, která u architektonických projektů převažuje, či nevýhradní. Za udělení licence bývá sjednaná licenční odměna, která u architektonických projektů bývá součástí ceny za celé dílo. Výše licenční odměny je předmětem obchodních diskuzí, neboť dispozicí s majetkovými právy dochází ke zpřístupnění díla i jiným subjektům kromě autora samotného.

Majetkové dispozice s autorskými právy

V praxi se nejčastěji setkáváme s požadavkem investorů na udělení co možná nejširší výhradní licence. To znamená, že architekt ztrácí možnost poskytnout dílo k užití někomu jinému a sám je mnohdy v užití díla značně omezen (např. jej může užívat jako reference do dalších zakázek, prezentaci na svých webových stránkách apod., pokud si tato práva výslovně s investorem ujedná). Rozsah udělení majetkových práv k autorskému dílu je ryze na dohodě smluvních stran a záleží tak na přístupu a vůli stran dojít ke společnému konsenzu. Pro architekta by samozřejmě bylo nejvýhodnější udělit licenci nevýhradní, protože v takovém případě je oprávněn s dílem dále sám nakládat a umožnit jeho další užití třetí osobě. Architektonické projekty jsou ale specifickou kategorií autorských děl, protože se většinou pojí s konkrétním místem a jsou natolik unikátní, že by nevýhradní licence nedávala příliš smysl. Ani investorovi, který celý projekt financuje, by udělení nevýhradní licence nedávalo ekonomický smysl. V návaznosti na to se tedy snažíme co nejlépe vybalancovat práva architekta a investora. Architektům doporučujeme, aby k udělení licence docházelo až v okamžiku, kdy investor za dílo či jeho příslušnou odevzdanou část architektovi zaplatí. Investoři naopak často trvají na udělení licence již k okamžiku předání díla.  Upozorňujeme, že toto může značně oslabit právní postavení architekta v celém smluvním vztahu s investorem. Další pojistkou ve vztahu architekt a investor může být sjednání dodatečné licenční odměny, která je architektovi vyplacena za předpokladu předčasného ukončení spolupráce ze strany investora a pomáhá architektovi pokrýt vzniklé náklady.

Vedle licence lze disponovat s majetkovými autorskými právy prostřednictvím tzv. postoupení práva výkonu majetkových autorských práv. Jedná se o nejširší oprávnění, které může autor podle autorského zákona udělit. Subjekt, na který bylo právo výkonu autorských majetkových práv  postoupeno, se stává na autorovi více či méně nezávislý a může tak získaná práva postupovat dál. Tuto formu dispozice s majetkovými právy autora bychom nedoporučili uplatnit na vztah mezi architektem a investorem. Naopak se jeví jako vhodná pro vztah architekta a jeho smluvních partnerů (např. projektant, externě spolupracující architekt). Investor od architekta prostřednictvím smluvních prohlášení standardně vyžaduje, aby měl zajištěna veškerá majetková práva pro nakládání s dílem od třetích osob a byl schopen to investorovi na vyžádání doložit. Proto je v zájmu architekta, aby si sám ošetřil majetková práva v co nejširším rozsahu vůči svým smluvním partnerům a eliminoval riziko placení náhrady škody, bezdůvodného obohacení či případných smluvních pokut v souvislosti s nedostatečným zajištěním autorských práv ve vztahu k investorovi. Architekt by neměl podcenit jednání se smluvními partnery a majetková práva řešit včas a již na začátku projektu. Ponechání procesu vyjednávání na pozdější dobu často vede k tomu, že architekt nezíská od smluvního partnera potřebná oprávnění požadovaná investorem nebo za to zaplatí smluvnímu partnerovi vyšší odměnu.   

Obrana proti neoprávněnému zásahu

I přes dlouhá jednání předcházející realizaci projektu může z řady důvodů dojít k situacím, kdy bude ze strany architekta nutné svá autorská práva bránit. Klíčové přitom zůstává, jakým způsobem byla tato práva upravena smlouvou a v jakém rozsahu autor udělil oprávnění investorovi k nakládání s dílem. Na prvním místě vždy doporučujeme řešit spor smírnou cestou. Pokud strany nedosáhnou dohody, pak se může architekt domáhat ochrany svých práv soudní cestou. Prostřednictvím žaloby za protiprávní zásah do svých práv se může architekt domáhat peněžního plnění nebo omluvy ze strany narušitele práv. Při neoprávněném užívání autorského díla se architekt může prostřednictvím tzv. negatorní žaloby domáhat, aby k takovým zásahům již nedocházelo. V krajním případě architekt může požadovat dokonce odstranění stavby, pokud by se jednalo o významný zásah do jeho práv, který nelze řešit jinak, a to na základě tzv. restituční žaloby. Ta má primárně sloužit k odstranění následků zásahu do práv autora. Výše uvedené nároky je v praxi možné vzájemně kombinovat, a to s ohledem na charakter a závažnost zásahu do autorských práv architekta.

Pokud chcete minimalizovat riziko nepříjemných sporů, rozhodně se vyplatí věnovat pozornost nastavení solidních základů pro ochranu autorských práv architekta prostřednictvím smluvních podmínek. Ušetříte čas, energii i finance.

Článek jsme publikovali v čísle 22 časopisu o architektuře INTRO.