Nejvyšší soud potvrdil rozpor českého data retention s právem EU
Nejvyšší soud vynesl přelomové rozhodnutí ve věci plošného uchovávání provozních a lokalizačních údajů (tzv. data retention).
V rozsudku sp. zn. 30 Cdo 2556/2025 NS potvrdil, že stávající česká právní úprava obsažená v § 97 odst. 3 zákona o elektronických komunikacích je v rozporu s právem EU, konkrétně se směrnicí 2002/58/ES a Listinou základních práv EU. Česká republika má dle rozhodnutí povinnost omluvit se žalobci za nemajetkovou újmu způsobenou nesprávnou implementací unijního práva.
➡️ Újma vzniká již samotným sběrem: Klíčovým závěrem je, že stát nese odpovědnost za legislativní činnost, resp. nečinnost. Újma jednotlivci vzniká již samotnou „ztrátou kontroly“ nad svými daty a pocitem nejistoty či obavy z jejich zneužití.
➡️ Definice „plošného a nerozlišujícího“ sběru: Soud odmítl tvrzení státu, že úprava neplatí plošně. Znak je dle soudu naplněn, pokud se povinnost vztahuje preventivně na komunikaci téměř veškerého obyvatelstva bez vazby na konkrétní hrozbu.
➡️ Bezpečnostní situace není bianko šek: Soud kategoricky odmítl argumentaci národní bezpečností pro ospravedlnění stávajícího stavu.
➡️ Technické zabezpečení nestačí: Ani vysoká úroveň zabezpečení dat nebo přísná pravidla pro přístup k nim nemohou zhojit protiprávnost samotného sběru těchto údajů.
➡️ Rozsah dat je zásadní: Ačkoliv judikatura SDEU u některých dílčích údajů (např. IP adres) připouští volnější režim, česká úprava vyžaduje uchovávání takového množství dat (lokalizace, čas, tel. číslo), z něhož lze vyvodit přesné závěry o soukromém životě osob.
Rozhodnutí představuje jasný signál pro zákonodárce k revizi § 97 odst. 3 zákona o elektronických komunikacích směřující k cílenému, nikoliv plošnému uchovávání dat.
Odkaz na plné znění rozsudku.
https://www.nsoud.cz/fileadmin/user_upload/Uredni_deska/UD_-_civilni/Vyhlas._zneni_rozsudku_30_Cdo_2556_2025.pdf
